Řídit město jako (soukromý) gympl

“(…) na jedné straně stojí lži, arogance, sebestřednost a prostá snaha ubránit se před důsledky nečestností z minulosti,
na straně druhé slušnost, vytrvalost a smělá vize sebevědomého evropského moderního státu.”
Renáta Zajíčková o parlamentních volbách 2021, Facebook

Praha 5 je od dob strašidelného starosty Milana Jančíka (ODS) zakletá. V koalici se neustále střídají ti samí lidé (čti: chlapi), kteří pouze dle potřeby přebíhají mezi stranami, někteří i opakovaně. Současnou koalici ODS, TOP09, STAN a ANO vede Mgr. Renáta Zajíčková, která byla zvolena 17. září 2019. I když jde o koalici starých struktur – čti: Herold (ODS), Homola (STAN), Lachnit (ANO), mnozí občané byli velmi rádi, že v čele městské části stojí poprvé žena. Třeba tato „nová tvář“ opravdu udělá z Prahy 5 jedničku, jak slibuje…

Po dvou letech už bohužel víme, že s tou novostí to bylo složitější. Učitelka Zajíčková se s politikou sžila do té míry, že kandiduje za koalici SPOLU do poslanecké sněmovny na vysokém osmém místě a přitom se vůbec neobává, že by souběh prací poslankyně a starostky snad zaváněl kumulací funkcí, ba naopak se jím veřejně chlubí! Nevadí jí ani skutečnost, že její SPOLU i ona sama vedou radikální anti-Babiš kampaň „za svobodu“ a „o všechno“, přitom ona za ODS vládne naší městské části právě v koalici s ANO.

Následující stručný přehled představuje dva roky starostování Renáty Zajíčkové z pohledu občanského spolku ZaPět, který působí na Praze 5 od roku 2013.

1) Jak to začalo aneb Kde domov tvůj?

Je známo, že členové zastupitelstva musí mít trvalé bydliště na území městské části a mají tam také reálně žít, což  pro starosty morálně platí dvojnásob. Mužové ve vedení Prahy 5 s tím měli historicky problémy. Také u posledního starosty Mazura (Piráti) bylo právě nejisté skutečné bydliště jedním z důvodů jeho pádu.

Podobné pochybnosti kolovaly v kuloárech i v den zvolení Renáty Zajíčkové starostkou. Během volby tak byl vznesen přímý a jasný dotaz Vítem Šolle (KDU-ČSL). Paní Zajíčková šalamounsky odpověděla, že „žije na deseti kilometrech čtverečních“, zároveň však pevně dodala, že její bydliště i aktuální domov jsou na Praze 5. Městskou část Praha-Řeporyje ani slovem nezmínila.

Jenže letmý pohled do veřejného rejstříku napoví, že Zajíčková mění trvalé bydliště z řeporyjské rodinné vily do motolského paneláku až před komunálními volbami 9. června 2018. Přičemž již 14. června 2018 ODS Praha 5 oznámila její kandidaturu na starostku Prahy 5. Podobnou životní změnu ve stejný den podstoupil také její manžel Zdeněk Zajíček, politický matador pražské ODS. Že změna bydliště byla jen formalitou, naznačilo video svérázného starosty Řeporyjí Pavla Novotného (ODS) ze dne 21. listopadu 2020, kdy byla Zajíčková již rok starostkou. Ve své pravidelné „chvilce pravdy“ Novotný pravil, že pan Zajíček je jeho soused z Řeporyjí a on je jeho starostou. Také ústní svědectví řeporyjských sousedů jasně vypovídá o pobytu obou manželů na staré adrese. Ostatně vilu oba stále vlastní.

2) Uspořádala setkání s občany, ale chodili jí tam občané

Starostka Zajíčková začala svůj mandát halasnými proklamacemi o komunikaci s občany. Protože jsme jako představitelé občanských spolků v minulosti bojovali o přístup do výborů a komisí a na zastupitelstvu nám, občanům, pravidelně vypínali mikrofon, změnu kurzu bychom velmi uvítali.

Radnice si pro první „Veřejné setkání starostky a radních s občany“ nezvykle pronajala soukromý prostor Impact Hub, i když má k dispozici vlastní sál. Dne 21. listopadu 2019 se lidé namačkali do malého prostoru a nemohli se dočkat. Co následovalo, překonalo všechna očekávání.

Nejprve vystoupila paní starostka, která s pomocí designové powerpointové prezentace plné obecných hesel mluvila o tom, jak nyní bude vše lepší a krásné. Po ní se – méně bombasticky – vystřídali pánové, které jsme znali už mnoho let a od kterých jsme nečekali naopak nic. Díky zvolené dramaturgii zbyl na dotazy občanů jen velmi krátký čas. Navíc když padla první otázka na dopravu, sdělila paní starostka, že toto téma je zakázané. Více než dvě hodiny seděli občané v malé místnosti zbytečně. Více než čtyřicet minut se mnoho z nich zbytečně hlásilo.

Odcházeli jsme v lehké depresi, ale opakovali jsme si, že jde třeba jen o začátečnický přehmat. To jsme ještě netušili, že v následujícím čísle radničního časopisu Pětka vyjde fotografie dvou z nás marně se hlásících s podtitulem Občané se často zapojovali do debaty. Náhoda? Nemyslíme si.

Druhé setkání s občany uspořádala paní starostka již v sále zastupitelstva a to 12. února 2020. Scénář se opakoval. Dokonce ho koalice po zkušenostech ještě vylepšila – témata pro debatu byla direktivně vymezena. Po dlouhém úvodu tak občané vyslechli větší než malé množství informací o programu opravy chodníků. Vedle členů ZaPět, opět marně se hlásících, však byla v sále ještě početná skupina asi dvaceti sousedů z Malvazinek, kteří přišli s velkými transparenty kvůli odstrašujícím projektu “přestavby” komplexu SANOPZ v režii developera KKCG (o kauze vykopnuté Jančíkem více na webu Zelených). Jejich oficiální zástupkyně, arch. Marie Kašparová, se více než půlhodiny hlásila o slovo. Po dvaceti minutách se dokonce v lavici postavila. Ona, stejně jako ZaPět, prostor nedostala. Událost měla opět dohru v radničních médiích – nadšené zprávy o setkání nejenže opomenuly realitu, ale také nabídly fotky nafocené z takových úhlů a takové dálky, že velká skupina protestujících nebyla téměř vidět.

3) Škola základ(ka) života

Největší a nejsmutnější kauzou „starostky, matky, kandidátky do poslanecké sněmovny, majitelky gymnázia, radní pro školství a podporovatelky sportu“ Renáty Zajíčkové je budova bývalé základní školy Plzeňská v Košířích. Nedostatek volných míst v základkách přímo související s pronájmem Plzeňské soukromému gymnáziu starostky zburcoval mnoho rodičů a vedl dokonce k demonstraci přímo před zastupitelstvem.

Základní škola Plzeňská byla zrušena v roce 2012 JUDr. Petrem Lachnitem (tehdy radní Prahy 5 za ČSSD, dnes radní Prahy 5 za ANO), spolužákem Zdeňka Zajíčka, manžela Renáty Zajíčkové. Za pár měsíců soukromé gymnázium Renáty Zajíčkové vyhrálo výběrové řízení na pronájem budovy. Úspěch byl zaručen jednou velkou lží, příslibem investic do opravy budovy ve výši 11,2 milionu Kč, jež se objevily v ekonomické rozvaze výběrového řízení.

Tyto rekonstrukce však zaplaceny nikdy nebyly, protože stavební úpravy gymnáziu radnice vždy odečetla z nájmu. „Výhodnou“ smlouvu, kterou za město – tedy za nás všechny – podepsal pan Lachnit, navíc nelze vypovědět a dokonce soukromému gymnáziu zaručuje opci na dalších 10 let. Obzvlášť nyní, kdy v Košířích výrazně chybí školní kapacity a uvažuje se o investici kolem 500 milionů do nové školy, je vidět, jak mylné bylo uvažování v roce 2012, kdy se škola zavírala doslova kvůli pár milionům, které radnice platila na její provoz.

Je zřejmé, že kdyby tehdy radnice věnovala pozornost demografickým prognózám, museli by radní zjistit, že nárůst dětí v lokalitě je nevyhnutelný. Praha 5 se však zachovala zcela nesystémově. Současný zjevný konflikt zájmu – starostka bude stěží vyjednávat sama se sebou o ukončení smlouvy o pronájmu – vyvolává bouřlivé reakce veřejnosti i opozičních zastupitelů.

Ve snaze obhájit neobhajitelné, Renáta Zajíčková veřejně lže v médiích, na Facebooku i na zastupitelstvu. Dobrým příkladem může být rozhovor pro Metro, ve kterém tvrdí: „Po nástupu do funkce starostky jsem se pozice ředitelky i jednatelky školy vzdala.“ Letmým pohledem můžeme zjistit, že se tak stalo až po tlaku rodičů 25. března 2021 a ke všemu se jednatelem gymnázia stal její syn Šimon Zajíček. Trochu to připomíná kauzu majetků českého premiéra, proti kterému ODS tolik brojí…

Tragikomická je i Zajíčkové obhajoba uzavření ZŠ Plzeňská. Na zastupitelstvu tvrdila rodičům (ten den před radnicí demonstrujícím proti nedostatečné kapacitě škol), že základku navštěvovalo 40 dětí a rodiče o tuto školu neměli zájem. Ve skutečnosti školu navštěvovalo kolem 150 dětí. O „nezájmu“ ze strany rodičů si můžeme přečíst v dobových článcích nebo v rozhovoru s bývalou ředitelkou školy.

Posledním velmi nevydařeným zastíracím manévrem Zajíčkové je plán na dočasné řešení chybějících školních kapacit v Košířích. Tím má být místo v administrativní budově Areálu Tellus, které má být přestavěno na prostor vhodný pro školní a předškolní vzdělávání a tomuto účelu sloužit po dobu čtyř let. Poté bude zbourán a nahrazen bytovou výstavbou. Na Facebooku se v červnu 2021 dokonce starostka pochlubila, že situaci vyřešila a na zvídavé dotazy občanů reagovala jejich mazáním, nebo lživými a zkreslenými informacemi jako například: „Dobrý den, paní Horská, jak jsem psala výše, prostory upraví investor na své náklady v rámci sociální odpovědnosti v lokalitě. Nájem poté poskytne za režijní náklady. Přesné vyčíslení se připravuje, zveřejněno bude po prázdninách.“

I když byl starostce na výše zmíněném mimořádném zastupitelstvu uložen úkol týkající se kritické školské situace a měla také předložit ekonomický přehled zamýšleného řešení, nic z toho se dosud nestalo. Také vychází najevo, že dočasné řešení v Tellusu bude nesmírně drahé (desítky miliónů, které rozhodně neuhradí developer YIT), délka nájmu nebude dostatečná, stejně tak jako počet tříd. Na interpelace zoufalých občanů starostka, radní pro školství a majitelka soukromého gymnázia v jedné osobě nereaguje.

4) Za všechno může územní plán (nebo Jančík nebo Marťani)

Na setkání s veřejností je starostka Zajíčková často obtěžována dotazy na nekontrolovanou zástavbu rezidenčních čtvrtí a zeleně. Nejprve takové otázky zakazovala, brzy ale objevila lepší strategii: překrucování a lhaní.

Posmutnělým hlasem odpoví: „Mě to tak mrzí, ale už je to v územním plánu; s tím my nic nemůžeme dělat. To se stalo ještě za Jančíka.“  Bezmocnost radnice je ale obvykle jedna velká lež. Většina naddimenzovaných (a proto kontroverzních) záměrů se na Praze 5 povoluje v tzv. stabilizovaném území. Pro takové plochy územní plán nestanoví míru využití (počet podlaží), ale jen obecně stanoví, že v takovém území lze povolit „dotvoření a rehabilitace stávající urbanistické struktury bez možnosti další rozsáhlé stavební činnosti.“

Městská část má možnost se k záměrům v rámci povolovacího řízení vyjádřit a jasně říci NE, pokud by šlo například o zakázanou „rozsáhlou stavební činnost.“ Na radnici Prahy 5 jsou nové developerské projekty projednávány Výborem územního rozvoje – složeného právě z “osvědčených” politiků jako Lukáš Herold (ODS), Tomáš Homola (STAN), Zuzana Hamanová (STAN) atd. – a součástí radnice je i Odbor územního rozvoje, který jednotlivé projekty posuzuje. Soulad záměru s územním plánem nakonec jako poslední instance kontroluje stavební úřad Prahy 5.

Bohužel všechny tyto kontrolní mechanismy selhávají a Praha 5 své zákonné možnosti vůbec nevyužívá. Interní „Pravidla pro posuzování investorských záměrů“ z roku 2018 nejsou dodržována.  Obecné pojmy v územním plánu se na naší radnici vykládají tak, aby to vyhovovalo developerům. A veřejnosti se o tom ústy starostky lže.

Občanům, kteří se obávali předimenzované výstavby ve vilové čtvrti Malvazinky a žádali, aby MČ aktivně vystupovala v řízení o demolici historické vily Na Loužku 8, odpověděla starostka Zajíčková:  „Věřte mi, že Vaše obavy pramenící z pocitu, že investor v dané lokalitě sleduje krátkodobý zájem realizovat finanční zisk, chápu. Chápu i důvody, které Vás a řadu dalších občanů nutí s tímto záměrem aktivně nesouhlasit. Faktem však zůstává že plánovaná bytová výstavba podle posuzované dokumentace nevybočuje z charakteristických urbanistických rysů dotčené lokality. Může nám být líto, že majitel stávající vilu nezachová, můžeme být nespokojeni, že se nám architektura nového záměru nelíbí, musíme však respektovat právo vlastníka pozemku nakládat se svým majetkem.“

Protože politici se často ohánějí argumentem, že stavby schvaluje státní Stavební úřad, stojí za připomenutí, že ten náš stavební úřad dále vede dlouhou službou osvědčená, po stížnostech vyhozená a zase přijatá, Jančíkova úřednice Eva Čechová, o které jsme psali již před šesti lety.

5) Sousedský spolek jako nepřítel aneb Lži o motolském koupališti

Milan Jančík by měl radost. Překrucování a lhaní se dnes stalo běžným mediálním nástrojem radnice. Z mnoha příkladů to lze ilustrovat na kauze koupaliště Motol.

Příprava rekonstrukce motolského koupaliště probíhá od roku 2020. Bohužel Praha 5 své obyvatele vůbec neinformovala, natož aby zjišťovala, jak by si rekonstrukci představovali místní. A když to všechno prasklo? Starostka Zajíčková lže (že se záměr projednává s místními), lže (že bude zachován přírodní charakter) a zase  lže (že půjde o biotop). Další výmysly se objevily v radničním časopisu Pětka; těchto dalších celkem 5 lží radnice rozcupoval ve svém příspěvku místní Sousedský spolek Homolka – Motol.

6) Nechci školku zadarmo (ale za 35 milionů)

Důležitým tématem současné Prahy je nekontrolovaná a neekologická developerská zástavba. Všimli si toho také ti, kdo sepisovali reklamní text na osobním webu paní starostky, kde stojí: Při turbulentní výstavbě, která Pětku a starousedlíky dlouhodobě zatěžuje, se snažím o citlivější přístup developerů včetně jejich zapojení do budování infrastruktury. Odkaz pak ukazuje na memoranda, která sepsala Praha 5 s developery.

Jenže radnici se ve skutečnosti nedaří vyjednávat s developery hmatatelné výhody pro naši městskou část; vybírají se jen směšně nízké finanční příspěvky na veřejnou infrastrukturu. Demonstrovat to lze na několika projektech.

Například novou základní školu v projektu Smíchov City má celou platit hlavní město Praha, ač se jí stále chlubí Praha 5. Developerovi Sekyra Group, který nedá městu jediný byt, toto školní zařízení naopak zvedne atraktivitu a tím i cenu prodávaných nemovitostí. Mimochodem když ZaPět na radnici naléhalo, aby po Sekyrovi chtěla aspoň část bytového fondu pro preferované profese nebo jako startovací byty, radní Herold (ODS) nám sdělil, že podobné požadavky si mohou zkoušet jen „soudruzi na magistrátu“, ne Praha 5.

Podobně v roce 2020 byla na radnici velká sláva, že nově postavenou školku ve Waltrovce dal developer Penta městské části na 15 let do bezplatného užívání – s tím, že Praha 5 si bude moci školku následně odkoupit za cenu nanejvýš 40 milionů korun. K tomuto úspěchu se ráda přihlásila i starostka Zajíčková.

Jenže v dubnu 2021 koalice starostky Zajíčkové v tichosti odhlasovala, že školku koupí okamžitě a zbaví tak developera nepříjemného břímene se o budovu 15 let starat, řešit poruchy a údržbu. Současná kupní cena (34,5 mil. Kč) je sice nižší, než dohodnuté maximum (40 mil. Kč), ale z hlediska časové hodnoty peněz pro Pentu stále velmi, velmi výhodná (i při roční návratnosti investic 3 %, kterou Penta pohodlně překonává, bude z dnešních 34,5 mil. Kč mít Penta za 15 let přes 55 mil. Kč). 

Nelogický a nehospodárný postup Prahy 5 při koupi školky shrnují ve svém článku Piráti z Prahy 5.

7) Vila stavitele Beneše na Hřebenkách

Když na veřejnost prosákla zpráva, že krásná a historicky cenná vila stavitele Beneše má jít k zemi, vzbudilo to u občanů, odborníků i potomků pana Beneše velké emoce.

Demolici povolil Stavební úřad Prahy 5 pod vedením již zmíněné paní Čechové v rekordně krátkém čase. V průběhu řízení o povolení demolice se k ní vyjadřovala řada oborů naší radnice – nikdo z nich neměl námitky. Zástupci těchto odborů jsou zaměstnanci úřadu Prahy 5 a někteří z nich zároveň vykonávají práci pro samosprávu. Je tedy zvláštní, že by se informaci o demolici nikdo z politiků Prahy 5 nedozvěděl. Je naše radnice tak nefunkční nebo spíš demolice nikomu z místních politiků nevadila?

Naštěstí rozhodnutí o demolici objevili na úřední desce členové místních spolků a Prahy 5 Sobě. Občané ve spolupráci s architektem Radkem Janouškem sestavili petici, uspořádali koordinační schůzku se zastupitelem hl. m. Prahy Petrem Zemanem (Praha sobě) a památkáři, pomohli uspořádat debatu s veřejností a také zaslali podnět k zapsání vily mezi kulturní památky na Ministerstvo kultury.

Teprve pod tlakem mediální smrště se konečně probrala naše radnice a ve virtuálním světě se z ní přes noc stal bojovník proti demolici. Prohlášení starostky o tom, že magistrát vyslyšel žádost Prahy 5 je vskutku směšné a patří mezi řadu lží a zamlčování. V době, kdy Praha 5 vyzvala Hlavní město k odvolání, byl už dávno připraven materiál do Rady hlavního města, který sestavil Adam Scheinherr na podnět Petra Zemana.

8) Vše pro rodinu

Před svou kandidaturou do komunálních voleb se paní Zajíčková ráda prezentovala jako politický nováček a nestraník. Ke straně, za kterou kandidovala tehdy Zajíčková řekla: „ODS opravdu zažila velmi komplikovaná období, která Prahu určitě poznamenala. Jsem ale přesvědčena, že se tato strana dokázala vrátit ke svým kořenům demokratické strany, očistit se a od problémových lidí se odpoutat.“ Slova o očistě překvapí, pokud uvážíme, že Zdeněk Zajíček, manžel paní starostky, je členem ODS již téměř třicet let. A nejinak jsou na tom další členové rodiny. Kdo jsou vlastně tito lidé?

Na tuto otázku už tradičně bez servítek odpověděl letos starosta Řeporyj Pavel Novotný: „Zdeněk Zajíček je muž, bez nějž se v pražské ODS nic neudělá. Už teď koordinuje přípravu kampaně na volby na magoš. Bez jeho osoby je jakákoliv snaha být na té kandidátce nemyslitelná. No, a teď si vezměte, že se tento pán rozhodne, že poté, co z manželky udělal starostku Prahy 5, udělá z ní ještě poslankyni.“

Při bližším pohledu zjistíme, že politická kariéra Zdeňka Zajíčka začíná brzy po revoluci. V roce 1992 se stal ředitelem odboru privatizace zemědělství a poradcem náměstka ministra. O rok později z něj byl již ředitel sekce správy majetku Pozemkového fondu České republiky. V roce 1996 se stal poslancem za ODS. V letech 1999-2002 zastával pozici ředitele magistrátu. Následně byl náměstkem na několika ministerstvech (obrany, spravedlnosti i financí). Ve stejné době byl i zastupitelem MČ Řeporyje a po Milanovi Jančíkovi převzal vedení ODS Prahy 5 .

V současné době je Zdeněk Zajíček kromě jiného viceprezidentem Hospodářské komory i opozičním zastupitelem (ODS) hl. m. Prahy. Teprve nedávno se vzdal funkce v Pracovní komisi Legislativní rady vlády pro hodnocení dopadů regulace. S výše zmíněnými pozicemi souvisí i nekonečné množství dozorčích a správních rad, ve kterých Zajíček figuroval (ELTODO Národní dům, s.r.o.; Český Aeroholding, a.s.; Česká exportní banka, a.s. – seznam je příliš dlouhý, abychom jej zde vypisovali).

Kontakty pana Zajíčka zdánlivě souvisí s dalšími členy rodiny. Jeho otec a bratr Ondřej jsou historicky spjati s basketbalovou akademií Sparty Praha, která trénuje v halách na Praze 13. Správcem těchto hal, byla několik let firma Basket Akademy s.r.o., jejímž jednatelem není nikdo jiný než Renáta Zajíčková. Její gymnázium si dokonce přepronájmem jedné z hal přivydělávalo, jak je uvedeno v inspekční zprávě České školní inspekce.

Na gymnázium a sportovní haly byl navázán další projekt a to Get Better Academy, jejímž jednatelem byl nejstarší syn starostky Matěj Zajíček. Za 320 tisíc korun ročně tento basketbalový klub sliboval otevřenou cestu do NBA. Hráči využívali výše zmíněné haly a docházeli do soukromého gymnázia Renáty Zajíčkové “hned naproti”. Mimo jiné díky Get Better Academy se dostal další člen rodiny, prostřední syn starostky Šimon Zajíček, na zámořskou univerzitu, jak sám na webu akademie dokládá. Navíc studoval také již zmíněné soukromé gymnázium své maminky.

Ostatně i kariéra Šimona Zajíčka je zajímavě propletená s politikou – již ve 25 letech se stal ředitelem CEVRO, je předsedou oblastního spolku ODS na Barrandově a nyní také jednatelem maminčina soukromého gymnázia. Ostatně, zde bylo či je zaměstnáno hned několik dalších členů rodiny včetně tchýně a manželek obou starších synů. Konečně opět syn starostky Matěj Zajíček upoutal pozornost médií poté, co nahradil nechvalně známého Oldřicha Vojíře ve dvorní reklamce ODS Nordeko a.s. Jeho žena Linda nahradila i paní Vojířovou v dozorčí radě. Firma Nordeko pak dostala od koalice SPOLU více než 14 millionů korun za aktuální volební kampaň, ve které za SPOLU kandiduje v Praze „starostka, matka, kandidátka do poslanecké sněmovny, majitelka gymnázia, radní pro školství a podporovatelka sportu“ Renáta Zajíčková.

O tom, zda výše uvedené skutečnosti mohou souviset s tím, že Zdeněk Zajíček byl blízkým spolupracovníkem Ivana Langera, předsedou dozorčí rady Cevro, předsedou České basketbalové federace a předsedou ODS na Praze 5 atd., si my netroufáme spekulovat. Server Seznam Zprávy k němu uvádí, že “plánuje velký návrat na výsluní, mluví se o něm jako o příštím kandidátovi ODS na primátora.”

9) Nová mediální masáž

Výše uvedené body jsou malým výběrem toho, co zástupce občanů ve vztahu k paní starostce přinejmenším udivuje. Ilustrují posun, kterým za dva roky radnice v čele s Renátou Zajíčkovou prošla.

Dřívější starostové byli většinou muži, chladní pragmatici, kteří se snažili v zákulisí protlačit svou agendu, ale na veřejnosti se ukazovali jen na velkých akcích. Od těch Zajíčková převzala pouze osvědčenou strategii, jak přečkat konfrontace s občany, kterým se nemůže vyhnout – interpelace na zastupitelstvu přetrpí, ale neodpoví (odpověď zašle dodatečně písemně a tedy mimo záznam.

To nové a zásadní, co starostka Zajíčková do naší komunální politiky přinesla, je masivní mediální masáž. Jedná se snad o druhou nejfotografovanější političku v České republice – ve smyslu vlastní placené sebepropagace. Šíře jejího šatníku i žánr mediálních výstupů nápadně připomíná jedničku v této soutěži, ministryni financí a Instagramu Alenku Schillerovou. Starostka nás zkrátka zaplavuje masivním mediálním obsahem (jen za facebookovou propagaci utratila dosud 160 tisíc Kč), který má úkol uspokojit všechny. Proto jí asi nijak nevadí nesourodý obsah, kdy nadšeně vystupuje na reklamní akci developera Sekyra Group, ale také s úsměvem (ač dost nejistě) projíždí městem na kole, i když předseda dopravního výboru Prahy 5 za její ODS cyklisty ale opravdu rád nemá (čemuž odpovídá zoufalý stav cyklospojení na Praze 5).

Pro velký úkol konstrukce mediálního obrazu zřídila Renáta Zajíčková Odbor vnějších vztahů a propagace, kde vyčnívá především tiskový mluvčí radnice Stanislav Brunclík. Ten byl vyhozen z České televize kvůli střetu zájmů, působil jako prezident České komory loterijního průmyslu, pracoval jako PR poradce Tomia Okamury, jehož (cinknutou) prezidentskou kandidaturu navrhoval a v roce 2019 natočil velevýborný dokument Pryč z EU, kde se mj. představil jako radikální nepřítel uprchlíků. Jak se slučují názory a kariéra tohoto bonvivána s Renátou Zajíčkovou, která se veřejně hlásí k odkazu Václava Havla, to nedokážeme vysvětlit.

Dobrou noc a hodně štěstí

„Tento týden vrcholí souboj slušnosti a vytrvalosti proti aroganci a penězům.“
Renáta Zajíčková o parlamentních volbách 2021, Facebook

V mediálních výstupech Renáty Zajíčkové, které reagují na kritiku (ale její obsah a podstatu nezmiňují), se často odráží neochvějná víra ve vlastní morálku, pravdivost a dobrotu. Oponenti jsou prostě zlo, zatímco vedení radnice touží páchat dobro. Posty a výstupy starostky, ač si je asi nepíše sama, připomínají cosi mezi výukou a kázáním (přitom kritické posty občanů maže). Na mnoha fotkách s dítky starostka prezentující se jako zkušený pedagog bodře shlíží na místní školní a školkové žáčky (souhlasili s tím jejich rodiče?).

Zatímco dříve obyvatelé Prahy 5 většinou starostu neznali, nyní k nim přichází skrz média a sociální sítě, pomocí akcí s přísně vymezenou dramaturgií. Jak jsme se však výše snažili vysvětlit, jde o virtuální starostku, která se k občanům chová jako špatná učitelka k žákům – nechce komunikovat, ale poučovat, nechce poslouchat, ale propagovat se. Navíc taková všudypřítomná mediální persona náramně vyhovuje starým strukturám v radě městské části, ve vedení komisí a výborů, protože na ně konečně není vidět.

O poslanecké budoucnosti Mgr. Renáty Zajíčkové rozhodnou Pražané ve volbách 8. a 9. října 2021. Poslanecký mandát by jistě zvládla stejně dobře jako funkci starostky.